Rozhovor s Alexandrou Alvarovou o tom, co je to informační válka, kdo napadá Česko a jakou roli v informační válce hrají média.
V médiích častěji slýcháme o informační válce – v současnosti možná nejvíce v souvislosti se zpochybňováním účinnosti očkování proti Covid-19, anebo v souvislosti se samotnou existencí pandemie a způsobem jakým na ni svět reaguje. Co informační válka vlastně je a proč existuje?
Informační válka je stará jako válčení samo. První ucelený popis jejích strategických postupů najdeme už ve staré Číně. Původně šlo o komplementární doplněk války horké: ve vojenských učebnicích ji dnes najdeme jako součást širšího celku pod nadpisem “ Hybridní hrozby”. Lidově řečeno: ještě než bota mého vojáka vstoupí na území nepřítele, mohu tamní lid i jeho lídry přivést k takovému stupni informačního chaosu, že si svými špatnými rozhodnutími ublíží sami. Ušetřím čas, zbroj a krev vlastních vojáků.
Moderní informační válka je výjimečná v tom, že díky své účinnosti již nepotřebuje válku horkou. Dobývá území nepřítele beze zbraní. Jejím prostředkem je epistemický chaos, jejím cílem je přivést zemi k totální neschopnosti rozpoznávat pravdivé informace a donutit lidi rozhodovat se na základě rozbitého vnímání reality. Zničit konsensus a schopnost dorozumění a dohody. Ovlivnit rozhodování ve volbách a rozhodování o bezpečnosti a ekonomice. Země, která se rozhoduje na základě mylných vstupů se postupně zničí sama.
Tohle vše umožnilo obchodování s daty, algoritmy sociálních sítí, nástup kyberválky a použití starých dobrých “Aktivních opatření”, která už známe z minulého století. Je to úplně tiché. Nikde se přitom nestřílí, na ulicích nekrvácejí lidé. Ale díky Covidu už víme, že je to iluze, že informační válka zabíjí a ničí ekonomiku stejně, jako válka horká.
V jaké fázi informační války se nachází ČR? Kdo stojí proti ČR a jakými způsoby ČR napadá?
Informační válka se připravuje dlouho. Opravdu účinnou kampaň nám předvedla firma Cambridge Analytica mezi roky 2013-2016, kdy během tří let na základě hromadění nelegálně získaných psychologických dat z Facebooku od milionů Britů dokázala vyvolat takový chaos, že Britové odešli z EU a střelili se ekonomicky do nohy.
Česká Republika sloužila jako testovací území informační války pro jednoho z nejlepších informačních agresorů světa: Rusko. První test doby před Big Data jsme prodělali v době, kdy na našem území Rusové organizovali zdánlivě “ masové protesty” proti americkému radaru. Říkám zdánlivě, protože v informační válce jde vždy o vyvolání zdání “masovosti”, o předstírání většinového názoru. Lidé mají uprostřed většiny větší pocit bezpečí a i instinktivně tíhnou k tomu opravovat si své mínění podle většiny.
Na našem území bylo, je a ještě nějakou dobu zůstane dominantním informačním agresorem Rusko. Poslední dobou však sdílejí technologické i strategické kapacity s Čínou. Oproti ostatním velkým zemím u nás naopak moc nevidíme aktivity Iránu, Saúdské Arábie a dalších vyspělých agresorů. Ti se o nás skoro nezajímají.
Rusko vede informační válku ve třech úrovních organizace a ve dvou úrovních strategie. V organizační rovině vidíme nejvyšší, profesionální úroveň, kde musíte platit drahé profíky: analytiky, sociology, specialisty na vojenské psychologické operace, kybernetiky, politology a další složky. Prostě lidi, kteří vytvářejí a plánují informační operace. Rusko si na tuhle hru často najímá i zahraniční profesionály, jejichž služby jsou na trhu. Střední úroveň představuje vývoj a kultivace autorů a narativů pro české kulturní prostředí. Tuto úlohu plní jejich dezinformační weby. A poslední úroveň je tzv. amplifikační mašina: soubor a kombinace vysoce sofistikovaných marketingových nástrojů, kterými uděláte ze svého extremistického narativu mainstreamový názorový návyk. Detaily popisovat nebudu, to by bylo spíš na knihu.
Stačí Česku k obraně fact checking?
Ani omylem! Moderní informační válka nepoužívá jako hlavní stavební kámen lež, ale pervertovaný kontext se silnou psychologickou manipulací. Stavební jednotkou jsou často drobné pravdivé informace nebo psychologicky orientované memy. Big Lie se používá jen u důkladně zajištěných operací, do každodenního otravování faktického a kontextového prostoru se tolik nehodí. Fact-checking potřebujeme především kvůli udržování ohnisek ověřitelnosti. Ale samotný fact checking obětem propagandy nepomůže, často dokonce pomůže “ vypálit” do mozku dezinformaci tím, že ji znovu opakuje, aby ji mohl vyvrátit. Lidská paměť na to paradoxně reaguje hlubším zapamatováním oné lži. Je to legrační, ale je to tak.
Je informační válka jenom o informacích? Anebo hrají v informační válce důležitou roli také další aspekty politického a hospodářského rázu?
Informační válka si události buď přizpůsobuje a křiví jejich kontext, nebo si je sama “ vyrábí”. Na výrobu “informace” už potřebujete reálné peníze, reálné profíky z masa a kostí a reálné “ influencery”. Těmi jsou většinou politikové nebo celebrity, kteří vyrobené informace převezmou a šíří. V tomhle fyzickém řetězci už přicházejí ke slovu staré dobré metody studené války. A zde leží styčná hranice s ostatními kategoriemi hybridních hrozeb.
Jak mohou velká média s širokým čtenářským dosahem ovlivnit průběh informační války? A co vlastnictví médií, měli bychom se o tuto otázku v kontextu informační války zajímat s větší urgencí?
Velká média se v posledních pěti letech stala zároveň spoluviníkem i obětí informačních agresorů. Vysvětlím. V kontextu malého reklamního trhu, jako je Česká republika, je jen málo místa pro velkou konkurenci. Moc médií se tu neuživí, nejsme Němci a není nás přes 80 milionů. Z toho plyne, že chcete-li v ČR vlastnit noviny, nejspíš na nich nic nevyděláte. Tak proč si je tedy česká oligarchie kupuje? Ano, kvůli vlivu na veřejné mínění ve volbách, jsou to často jen investice do moci. A ne kvůli tomu, co se v nich píše, ale mnohem víc kvůli tomu, co se v nich NEPÍŠE. Nebo co se nevysílá. Jen se podívejte: celý český mediální trh ovládá několik jmen a pak zbývá Česká televize a Český rozhlas, které si nepřetržitě snaží podrobit pár ruských pohůnků v poslanecké sněmovně.
Velká média nejprve usurpovala informační moc pro své majitele a pak zkoprněle přihlížela, jak je o tuto moc i o reklamu připravil Facebook a ruská informační válka, která převzala distribuci informací v informačním prostoru. V tomhle kontextu se mi snad až trochu stýská po době, kdy média ovládali jen “mocí posedlí” oligarchové. Protože jim šlo (snad s výjimkou Petra Kellnera) jen o zisk a politický vliv, nikoli o změnu bezpečnostního směřování naší země. Média dnes často plní roli nedobrovolného účastníka v ruské amplifikační hře (zesilují v prostoru ruské provokace, dezinformace a politické “ smradlavé bomby”) a je třeba přemýšlet, jak jim z toho kruhu pekla pomoci vystoupit.
Text vyšel jako součást výstupů projektu
#Strážci #Guardians #GuardiansCZ